Osobní stránka

Věřím si a vím kdy mám dost

Závislosti

Někteří posuzovatelé pokládají za drogu všechno, co už ve svých potřebách uspokojený organismus nepotřebuje. Může jít o jídlo – zvláště sladkosti, pití – zejména chuťové dráždivé nápoje působící na činnost vyšší nervové soustavy, ale i leccos jiného, např. sexualitu – její projevy a frekvenci koitů, či některé emočně nabité vztahy mezi lidmi.

Méně přísní posuzovatelé pokládají za drogu vše, co má rychlý a výrazný účinek na lidskou psychiku. Nejčastěji se drogou rozumějí psychoaktivní látky (včetně alkoholu). U nás jsou v současnosti nejvíce užívanými drogami kofein (obsažený v kávě a čaji), nikotin (v cigaretách, doutnících atd.) a alkohol (v nápojích).

Závislost na drogách byla dříve definována Světovou zdravotnickou organizací jako stav fyzické a psychické vazby jedince na jednu nebo více drog, užívaných průběžně, se škodlivými následky jak pro jedince, tak pro společnost. Nyní dle Mezinárodní klasifikace nemocí je syndrom závislosti chápán jako skupina fyziologických, behaviorálních a kognitivních fenoménů, v nichž užívání nějaké látky nebo třídy látek má u daného jedince mnohem větší přednost, než jiné jednání, kterého si kdysi cenil více.

Mezinárodní klasifikace dále uvádí, že definitivní diagnóza závislosti by se měla stanovit pouze tehdy, jestliže během posledního roku došlo ke třem nebo více z následujících jevů: a) silná touha nebo pocit puzení užívat látku 51229cfs89phu5o

b) potíže v kontrole užívání látky, a to pokud jde o začátek a ukončení nebo množství látky

c) somatický odvykací stav, jestliže je látka užívána s úmyslem zmenšit jeho příznaky, což je zřejmé z typického odvykacího syndromu pro tu kterou látku nebo z užívání stejné látky se záměrem zmenšit nebo odstranit odvykací příznaky

d) průkaz tolerance jako vyžadování vyšších dávek látky, aby se dosáhlo účinků,

původně vyvolaných nižšími dávkami

e) postupné zanedbávání jiných potěšení nebo zájmů ve prospěch užívané psychoaktivní látky a zvýšené množství času k získání nebo užívání látky, nebo k zotavení z jejího účinku

f) pokračování v užívaní přes jasný důkaz zjevně škodlivých následků

Pojmy toxikomanie a narkomanie vyjadřují závislost na drogách.

Narkomanií se rozumí závislost na psychoaktivních nealkoholických drogách.

Jde-li o závislost na jedné droze – hovoříme o monotoxikomanii, jde-li o závislost na více drogách – hovoříme o polytoxikomanii.

Psychoaktivní látky, ať již přirozené nebo syntetické, vyvolávající závislost, jsou trojího druhu: 1) působící psychostimulačně – vyvolávají stavy euforie a zrychlují psychomotoriku fh229c1589phhu

2) působící psychoinhibičně – potlačující úzkost a depresi a snižují motoriku

3) působící vysloveně desintegračně – vyvolávají iluse a halucinace

Tyto látky se dostávají do organismu:

  1. ústy (per os), případně jinými tělesnými otvory

  2. injekčně (parenterálně)

  3. kouřením, event. čicháním (inhalačně)

  4. pokožkou (např. pomocí náplastí)

Světová zdravotnická organizace rozdělila duševní poruchy a poruchy chování vyvolané účinkem psychoativních látek na deset typů:

  1. poruchy vyvolané požíváním alkoholu

  2. poruchy vyvolané požíváním opioidů

  3. poruchy vyvolané požíváním kanabinoidů

  4. poruchy vyvolané užíváním sedativ nebo hypnotik

  5. poruchy vyvolané požíváním kokainu

  6. poruchy vyvolané požíváním jiných stimulacií (včetně kofeinu)

  7. poruchy vyvolané požíváním halucinogenů

  8. poruchy vyvolané užíváním tabáku

  9. poruchy vyvolané užíváním organických rozpouštědel

  10. poruchy vyvolané požíváním několika látek a požíváním jiných psychoaktivních látek

Řada lidí závislých na droze vykazuje poruchy osobnosti a chování pro které se

užívalo adjektivum psychopatické. Psychopaté, tj. ti, kteří jsou nositeli psychopatických rysů, patří mezi anomální osobnosti. Psychopatie však není choroba, ale abnormní skladba osobnosti. Abnormalita psychopatů se týká oblasti jejich emocí, pudů, temperamentu, vůle, charakteru, prožívání a pochopitelně na základě toho i chování. Psychopatické rysy osobnosti mívají často za následek chybné prožívání a hodnocení situací osob, i osoby vlastní. V podstatě lze říci, že zatímco jedni psychopaté trápí lidi kolem sebe, druzí trápí sebe.

Důvody vzniku psychopatických odchylek nejsou známy, většina badatelů se však přiklání k teoriím dědičných dispozic a je ještě rozvíjející nevhodné výchovy, zejména v rodině.

Řada psychopatických osobností charakterizuje vnitřní nezralost. Nejcharakterističtější pro ně je nestálost, vzdorovitost, malá tolerance k stresu, velká vzrušitelnost, nezdrženlivost, sebelítost, nevhodná upřímnost, intrikánství, závislost na úsudku jiných, přehánění ve výpovědích, neboť realita je považována za nezajímavou. Takové charakteristice nemůže zabránit ani vysoký intelekt. Pro chování (a případnou závislost na droze) není tedy důležitá jen míra intelektu, ale také (a někdy v převažující míře) psychická zralost a harmonická skladba osobnosti.

Podle revize Mezinárodní klasifikace nemocí je klasifikace specifických poruch osobnosti tato:Paranoidní porucha osobnosti

Schizoidní porucha osobnosti

Dissociální porucha osobnosti

Emočně nestabilní porucha osobnosti

Impulzívní typ

Hraniční typ

Histriónská porucha osobnosti

Anankastická porucha osobnosti

Anxiózní (úzkostná) porucha osobnosti

Jiné specifické poruchy osobnosti

Porucha osobnosti nespecifikovaná

Charakteristiky některých z nich:

Paranoidní porucha osobnosti – je charakterizována nadměrnou citlivostí k odstrkování a odbytí, tendencí k trvalé zášti, tj. odmítání odpustit urážky, uraženou ješitnost, bezpráví a zlehčování. Dále pak podezřívavostí a sklonem překrucovat a chybně interpretovat neutrální nebo nepřátelské akce druhých jako nepřátelské nebo pohrdavé. Bojovým a úporným smyslem pro osobní práva bez ohledu na bezprostřední situaci atd.

Dissociální porucha osobnosti – je charakterizována nelítostným nezájmem o city druhých, neotřesitelným a trvalým postojem nezodpovědnosti a bezohlednosti vůči společenským normám, pravidlům a závazkům. Neschopností udržet trvalé vztahy, při schopnosti vztahy bez nesnází vytvářet. Velmi nízkou tolerancí k frustraci a nízkým prahem pro uvolnění agrese, včetně násilí nebo neschopností zakoušet vinu a poučit se ze zkušenosti.

Histrónská porucha osobnosti – je charakterizována sebedramatizací, teatrálností, přehnaným projevem emocí, sugestibilitou snadno ovlivnitelnou jinými lidmi nebo okolnostmi, mělkou a labilní emotivitou, nepatřičnou svůdností ve zjevu nebo chování, nadměrným soustředěním na fyzickou přitažlivost.

Pod jiné specifické poruchy osobnosti bývají zahrnovány osobnosti excentrické, nezdrženlivé, nezralé, narcistické, pasivně agresivní a osobnosti s psychoneurotickou poruchou.

Porucha osobnosti nespecifikovaná zahrnuje charakterovou neurózu a patologickou osobnost.

Z tohoto přehledu je zřejmé, že abnormalitu psychopatických rysů – specifických poruch osobnosti každá psychoaktivní látka ještě zvýrazňuje, a také že právě řada psychopatických abnormalit jakoby přijetí některé z těchto látek stimulovala. Musíme však mít na paměti, že psychopatické spáchané trestní činy nejsou exkulpovány (zbaveny viny). Jinak je tomu u psychos, které jsou vážnou psychickou poruchou.

Návykem na psychoaktivní látky získávají však i jedinci bez psychopatických rysů tyto charakteristiky. Prostřednictvím drog dochází k psychopatizaci.

Vlivem konfliktů, které psychopatický jedinec – jedinec se specifickou poruchou osobnosti a chování s prostředím má, ocitá se v situaci, kdy nejsou uspokojovány některé jeho potřeby a přání. Tato situace bývá označována jako frustrace. Je subjektivně prožívána velmi nepříjemně až depresivně. Jedinec na ni reaguje různými způsoby. Nejčastěji to bývá: agresivita, fantazie, kompenzace, bagatelizace, regrese, identifikace, represe a racionalizace.

Tato poslední z reakcí na frustraci je ve vztahu k návykům na psychoaktivní látky zvlášť hodna pozornosti, neboť bývá často užívána i při vlastním rozhodování o přijetí těchto látek.Velký vliv má racionalizace také při rozhodování o nepřijetí, případně dalším nepřijetím psychoaktivní látky ve fázi pokusu o abstinenci.

U některých lidí souvisí se vznikem závislosti neurotická porucha. Dle Mezinárodní klasifikace nemocí patří mezi neurotické poruchy fobické úzkostné poruchy, jiné úzkostné poruchy a obsedantně kompulzívní porucha.

Fobické úzkostné poruchy jsou skupinou poruch, u nichž je úzkost vyvolána určitým dobře definovanými situacemi nebo objevy vně pacienta, které běžně nejsou nebezpečné.

Jsou známi rozličné fobie, někdy pro okolí velmi kuriózní. Nejčastějšími fobiemi jsou fobie z uzavřených prostorů, z výšek a některého hmyzu. Zajímavá je sociální fobie, začínající v adolescenci, soustřeďující se kolem strachu ze zvědavých pohledů jiných lidí v poměrně malých skupinách, což vede k vyhýbání se pobytu ve společnosti. Sociální fobie jsou obvykle spojeny s nízkým sebehodnocením a strachem z kritiky.

Jiné úzkostné poruchy jsou ty poruchy, u nichž jsou hlavními symptomy projevy úzkosti, ale tyto projevy nejsou omezeny na žádnou určitou okolní situaci. Sem patří např. porucha, při níž dochází k panické úzkosti za okolností, v nichž nehrozí žádné objektivní nebezpečí.

Obsedantně kompulzivní porucha je charakterizována opakovaně se vyskytujícími obsedantními myšlenkami nebo nutkavými akty. Jde o nápady, představy nebo impulsy které se vtírají do mysli a vyvolávají tíseň.

Závislost na čaji, kávě a nikotinu

V našich zemích se čaj a káva stávají stále oblíbenějšími nápoji. Jednoznačně o tom svědčí i statistiky, neboť zatímco v roce 1936 činila spotřeba pražené kávy na jednoho obyvatele 0,65 kg za rok, v roce 1982 to už bylo 1,41 kg! Totéž platí o čaji. V citovaných letech stoupla jeho spotřeba v průměru na jednoho obyvatele z 0,04 kg na 0,13 kg. Čaj bývá dokonce doporučován jako prostředek vhodný k zlepšení mozkové činnosti. Čaj prý totiž obsahuje asi šedesát prvků, z nichž převážná většina je pro náš organismus prospěšná.

V případě kávy jsou však již lékaři zdrženlivější. Odborné statě v USA upozorňují na to, že kofein podporuje vylučování inzulínu, což může mít za následek snížení hladiny krevní glukózy a tím i únavu, podráždění, sníženou schopnost koncentrace pozornosti a nespavost. Je sice pravda, že kofein naší nervovou soustavu stimuluje, ale ve větších dávkách vyvolává její poruchy a dokonce prý i bolesti páteře a narušení svalové koordinace. Také při větší únavě působí paradoxně – zvyšuje touhu po spánku a zintenzivňuje pocit únavy.

Pokud jde o věk, je zjištěno, že nejvyšší spotřeba kávy se vztahuje k věkovému rozmezí 26-40 let. Jako výstražné návěstí působí informace, že nejvíce případů zhoršení zdravotního stavu uváděli lidé, pravidelně denně konzumující několik šálků kávy denně.

Káva má stimulační efekt u psychicky stabilních žen, zatímco u nestabilních působí anxietu. Stabilní muže vede k vyššímu výkonu, labilní však k podrážděnosti.

Je-li názor odborníků na účinky čaje spíše přitakávající a v případě kávy provázen zdviženým ukazováčkem, je v případě kouření zásadně odrazující. V ČR souvisí 30-40 tisíc úmrtí ročně s kouřením,což je přibližně pětina úmrtí. Úmrtnost kuřáků v dospělosti je o 70%-80% vyšší, než úmrtnost nekuřáků. Silný kuřák ve věku třicet až třicet pět let se v průměru dožije o osm až devět let méně než stejně starý nekuřák. Každá vykouřená cigareta zkracuje život o pět a půl minuty. Úmrtnost a choroby kuřáků závisí na hloubce inhalace kouře, počátku kouření v mladém věku, počtu vykouřených cigaret a obsahu dehtu a nikotinu v cigaretách. Kouření působí na uvolňování katecholaminů, což vede k vzniku pevného návyku.

V porovnání s účinkem cigaret se považuje za méně nebezpečné kouření doutníků a dýmky. Uvádí se však, že i tito kuřáci mají zhruba stejnou úmrtnost na rakovinu dutiny ústní, hltanu a jícnu a zhruba stejné je u nich i procento výskytu chorob žaludku a dvanáctníku. Navíc kuřáci dýmky trpívají rakovinou rtu.

Pokud jde o kouření dětí a dospívajících, je prokázán významný vliv rodičů a starších sourozenců. Ačkoli dosud ještě ženy kouří méně než muži, jejich podíl se stále zvyšuje a navíc začínají s pravidelným kouřením ve stále nižším věku. V některých skupinách mladých lidí patří dokonce kouření k normě, závazné pro každého člena.

Závislost na alkoholu

První krok k chronickému alkoholismu dělá člověk tehdy, když si nedokáže odříct svou obvyklou dávku! Všeobecně se ví, že vůbec nejcitlivějším orgánem na poruchy prokrvení je mozek – a jestliže navíc je v krvi ještě alkohol, velmi rychle dochází k výrazným změnám chování. Při větších dávkách alkoholu ochabuje sebekritičnost, dostavuje se chvástavost, poruchy vnímání, poruchy řeči atd. Už při 0.3% koncentraci alkoholu nastupuje alkoholické opojení a při 0,4-0,5% dochází k pomočení a vnímání je natolik sníženo, že člověk může podstoupit i chirurgický zákrok.

Alkohol je především droga, jejíž zrádnost spočívá v pozvolné tvorbě návyku. Tato droga je nejdříve příjemná, ale při pravidelném užívání výrazně mění naší psychiku. Nejprve člověk pije alkohol, aby se zbavil špatné nálady, úzkosti či myšlenek na problémové situace. Jenže při vytvoření závislosti se špatná nálada dostaví, jakmile abstinuje. Tím se ovšem kruh uzavírá. Uvádí se, že vznik závislosti trvá deset až patnáct let. V té době se z občasného konzumenta stává pijan. Jeho odolnost se zvyšuje, stoupá jeho sebevědomí a víra ve vlastní schopnosti. Podle mezinárodních odhadů do této fáze vývoje spadá v průmyslově vyspělých státech 30-40% dospělých mužů. Jakmile však dojde k poškození jater a tím k poruše látkové výměny odolnost prudce klesá. Přitom platí, že vznikem návyku bývá často nejvíce ohrožen ten, kdo alkohol dobře snáší. A prvním signálem možné závislosti je to, že člověk přestává pít s mírou.

Pokud jde o masovost užívání a tragické důsledky žádná jiná droga se alkoholu nevyrovná.

Z výzkumu pracovníků Výzkumného ústavu psychiatrického vyplývá že pravidelná konzumace - první stupeň ohrožení ze závislosti – vzniká u víc jak poloviny naší mužské populace v adolescenci. Tuto pravdu potvrzuje i další zjištěný fakt, že totiž pravidelný konzum velkého množství na posezení konzumovaného alkoholu (např. šest a více „piv“) konzumovalo značné procento dotázaných už v sedmnácti letech! Přitom se ukázalo, že silný konzum a zejména evidovaná závažná závislost jsou častější u pracovníků manuálních profesí.

Ukázalo se, že nekvalitní rodinné prostředí bylo u mužů evidovaných pro závislost na alkoholu častější než u mužů ostatních a neúměrné požívání alkoholu se jako nadstavba váže na poruchy chování v dětském věku.

Převážnou část silných konzumentů tvoří muži, konzumující denně velké množství piva (třetina dotázaných totiž uvádí, že za jeden večer obvykle vypijí pět či více půllitrů). Polovina dotázaných si cení alkohol jako drogu - tedy pro jeho účinky anxiolytické (snižování hladiny úzkosti).

Nejčastěji léčenými pacienty jsou ti, kteří mají pouhé základní vzdělání a pracují v zaměstnání s minimálními požadavky na vzdělání, přičemž z nich nejvíce jsou ohroženi stavební dělníci a pracovníci v provozech veřejného stravování.

Výzkum podtrhl, že mimořádně ohroženou skupinou jsou mladí muži, jejichž otec je závislí na alkoholu!

Uvažme, že pití alkoholických nápojů splňuje čtyři relativně nezávislé funkce :1. výživnou – je součástí jídla, 2. sociální – přispívá k sociální interakci, 3. anxiolytickou – snižuje hladinu úzkosti a 4. orgiastickou - slouží jako prostředek záměrné intoxikace. V případě každého alkoholika je nezbytné zjišťovat, do jaké míry je která z funkcí ceněna. Citový výzkum například jednoznačně prokázal vztah mezi nízkou úrovní vzdělání a závislostí. Také v tomto případě je na místě zeptat se proč. Odpověď je složitější: vzdělání ovlivňuje konzum alkoholu především prostřednictvím skupinové normy té které sociální skupiny, vlastní spotřeba alkoholu je ve velmi těsném vztahu k spotřebě přátel a ve vztahu k tomu, jak silný nátlak přátelé vyvíjejí, aby se člověk účastnil společného konzumu.

Ve výzkumu mladých mužů byla vazba úzkost - závislost shledána jako nulová. V případě žen je však zřetelná. Navzdory tomu, že stresová hypotéza je mezi lidmi značně rozšířena, nebyla dosud výzkumně potvrzena. Alkoholici obvykle tvrdí, že pijí proto, že mají problémy, ale oni mají problémy právě proto, že pijí.

Kolik při konkrétní konzumní epizodě člověk na posezení vypije, závisí na řadě faktorů- společnosti, příležitosti a místě. Šest půllitrů piva se všeobecně pokládá za množství intoxikující. Mladí lidé pijí o samotě velice zřídka a obvykle takové množství o samotě nevypijí. V této věkové skupině jsou osamělí pijáci velmi vzácní. Nejčastěji dochází ke konzumu extrémního množství alkoholu ve společnosti . A tak v průměru každé čtvrté napití končí v případě mladých mužů opilostí!

Ve světle těchto zjištění je tedy na místě jednoduchá otázka: Kdy je pravděpodobnost konzumu zvláště vysoká? A odpověď? Jestliže dělník usedne se svými spolupracovníky v restauraci k přátelskému posezení! A pro úplnost se zeptejme, kdy je nejméně pravděpodobná? Jestliže vědecký pracovník sedí po obědě v rodinném kruhu!

Závislost na alkoholu se vyvíjí ve čtyřech vývojových stádiích:

1. stadium - alkohol je drogou, kterou si pijan sám ordinuje, aby potlačil nepříjemné psychické stavy nebo aby dosáhl dobré nálady

2. stadium - pijan přechází od méně koncentrovaných nápojů ke koncentrovanějším a dobře alkohol snáší.

3. stadium - tolerance organismu vůči množství alkoholu v krvi je stále dobrá, ale začínají se objevovat poruchy paměti, tzv. okénka

4. stadium – tolerance organismu se snižuje, k opilosti stačí už velmi malé množství. Pijan začíná s požíváním alkoholických nápojů už ráno a pije několik dnů po sobě, přičemž „okénka“ jsou stále častější!

Po dlouholeté konzumaci alkoholických nápojů, zejména koncentrovaných, vznikají alkoholické psychosy:

Delirium tremens se z alkoholických psychos objevuje vůbec nejčastěji. Začíná obvykle v noci. Základními příznaky jsou obluzené vědomí a třes. Nemocný se bojí, je zmatený, ztrácí orientaci. V popředí klinického obrazu jsou halucinace a iluse, nejčastěji zrakové a tělové. Nemocný vidí hmyz a malá zvířátka. Pociťuje, že po něm lezou… Tyto zvířecí tvary mění svá vzezření a vrhají se na něho. Nemocný je odhání. Je všeobecně známo, že při tomto onemocnění bývá velká sugestibilita.

Koraskovu psychosu popsal v roce 1887 psychiatr S. Korsakov: nemocný si není schopen zapamatovat, co přec chvílí vnímal. Na základě toho je dezorientován místem, časem a situací. Starší vzpomínky však bývají vybavovány. Protože si pacient nepamatuje nové vjemy, vymýšlí si a smyšlenkám věří. Tyto výmysly rychle mění, protože si nepamatuje, co předtím řekl.

Alkoholickou halucinaci charakterizují především sluchové a zrakové halucinace, které se vyskytují hlavně v noci. Pacient je při nich značně úzkostný. Po jejich odeznění si přibližně pamatuje, co halucinoval.

Akutní alkoholická halucinatorní psychosa se podobá deliriu tremens, ale liší se od něho jasným vědomím a mírnějším průběhem halucinací, které jsou převážně sluchové.

Hlavním příznakem alkoholické paranoidní psychosy jsou bludy pronásledování a žárlivecký blud. Tato psychosa postihuje především paranoidní psychopatické osobnosti.

Mezi lidmi je rozšířeno mínění, že manželky na alkoholu závislých mužů jsou politováníhodné bytosti. Výzkumně bylo ale zjištěno, že jak u mužů, kteří se stali závislými, tak u žen, které se za ně provdaly, nějakým způsobem selhala role matky! V obou případech vstupovali tito lidé do manželství už se známkami výrazné deprivace! Je zjištěno, že ději z rodin, kde je otec alkoholik, mívají v porovnání s ostatními dětmi dvojnásobný počet úrazů, mnohem více trpí onemocněním horních cest dýchacích a dokonce pětkrát častěji jsou evidovány v psychiatrických pracovištích. Z toho vyplývá, že za tohle všechno nemůže nést zodpovědnost jen jediná osoba – závislý otec, už proto ne, že zdravotní péče o dítě je v naší kultuře v rukou ženy, nikoli muže.

Z testovaných vyšetření dětí alkoholiků vyplývá, že v těchto rodinách je mnohem méně porozumění než v rodinách ostatních. To se týká obou rodičů, to je přece také věcí ženy alkoholika a tudíž matky jeho dítěte! V praxi je možné pozorovat spoluzávislost manželek alkoholiků. Ohrožené jsou také ostatní rodinní příslušníci.

Problematika žen závislých na alkoholu je poněkud odlišná, než problematika mužů. Zatímco nejčastějšími mužskými pacienty jsou hoši ve věku pětadvaceti let, v případě žen je tomu v průměru až o deset let déle.

Závislé ženy lze v podstatě rozdělit do dvou skupin - v první skupině relativně starších žen lze nalézt bohatou neurotickou symptomatologii při zdánlivé sociální stabilizaci, tyto pro cizí oči dobré matky, pozorné manželky a o staré rodiče pečující dcery - doma potají pijí, aby se zbavily vnitřního napětí, vzniklého z té neustále se prohlubující propasti mezi tím , co by dělat chtěly a tím, co dělat musí, neboť nemají sílu být vnitřně otevřené…. Druhou, nepoměrně menší skupinu pak tvoří adolescentky, u nichž už v převážné většině případů lze zaznamenat vývoj psychopatických rysů.

Zvyšování spotřeby alkoholických nápojů u nás je varujícím signálem vývoje. Přitom je všeobecně známo, že většinu čistého alkoholu získáváme prostřednictvím piva, které považujeme za „neškodný“ nápoj.

Vznikl abnormální stav, kdy se stává outsiderem ten, který abstinuje, a ne ten, který se alkoholové subkultuře přizpůsobuje. Konflikt se sociálním prostředím má tedy ten, kdo nepije, a ne naopak. Jde o patologický jev v naší společnosti a varovný signál vývoje alkoholismu.“ To jsou naléhavá slova jednoho z odborníků T. Mišíka.

Závislost na jiných látkách

Naším prvním farmakologem, který prováděl cenné pokusy mj. také s psychofarmaky na sobě, byl Jan Evangelista Purkyně. Popisoval své zážitky po opiu, kafru, muškátovém ořechu… Koncem 19. stol. Byly do terapie zavedeny bromové soli, roku 1869 Chloral, počátkem století Verona a záhy na to další barbituráty. Roku 1943 byl v laboratoři firmy Sandoz objeven diethylamid kyseliny lysergové – známé LSD.

Do roku 1966 byli evropští toxikomané spíše soustředěni do úzkých hranic víceméně psychopatických, poté však zachvátila vzrůstající vlna toxikomanie i mládež bez výraznějších psychopatických charakteristik, přičemž nesmírně znepokojující je stále klesající průměrný věk prvního kontaktu s drogou. Primát úmrtí následkem drog drží v současné době Německo a Itálie. Situace u nás, i když je lepší než v zemích Západu, není nijak utěšená.

Obdobná jako v případě dlouhodobého návyku na alkohol, dochází také při požívání nealkoholických psychoaktivních látek k vzniku psychotického onemocnění. Jeho výskyt po prvním kontaktu s drogou je však za mnohem kratší časový úsek, než je tomu v případě chronického alkoholismu.

Klinický obraz toxické psychosy se liší podle toho, zda jde o onemocnění akutní nebo chronické. Během celého průběhu trvá nebezpečí sebevraždy. Při chronickém onemocnění nalézáme značný úbytek inteligence, apatii, bezradnost a paranoiditu. Velmi často bývají přítomny halucinace a bludy. Jako společensky nejnebezpečnější se však uvádí závislost na alkaloidech opia, především heroinu. Heroin je pokládán za společensky nejnebezpečnější drogu. Stimuluje k násilí a zabití. Heroin bývá také pokládán za tzv. nejtvrdší drogu a návyk na ni bává nejčastěji vyvrcholením drogové závislosti jedince.

Obvykle se postupuje od „měkkých“ drog k „tvrdým“. Také tento fakt může být chápán jako příspěvek do diskuse o legalizaci „měkkých“ drog.

Přísně jsou u nás stíháni obchodníci s drogami a překupníci, kteří se chtějí obohatit. Velikou skupinu deliktů toxikomanů tvoří ty, které mají za cíl opatření drogy. Bývá to nedovolená manipulace s prostředky vedoucími k výrobě omamných látek, padělání lékařských předpisů, vloupání se do lékáren a běžné krádeže, z nichž pachatelé získávají prostředky na nákup drog. Dále jsou pak trestné činy, které páchají lidé pod vlivem drogy a trestné činy páchané na toxikomanech (vydírání, útisk, omezování osobní svobody atd.).

Mnozí autoři uvažují o závislosti na psychoaktivních látkách jako o poruchách chování v nejširším slova smyslu, přičemž na jejich vzniku mají podíl psychologické, sociokulturní a biologické faktory. Pro většinu závislých na nealkoholových látkách je typická zvýšená zvědavost, touha po dobrodružství, snaha účastnit se všech aktivit skupiny. V odborné literatuře se uvádí, že nejvíce jsou ohroženy osoby se slabou vůlí, subdepresivní, nestálé a úzkostné. Mezi důvody používání nealkoholových psychoaktivních látek jsou na předních místech:

- úsilí o emoční přeladění, únik ze všednosti, okamžitá potřeba odreagovat se

- protest proti existující konvenci

- užívání látky pro přijetí do určité sociální skupiny

Nejčastěji zneužívané látky: ALKOHOL, MARIHUANA A HAŠIŠ, TLUMIVÉ LÉKY, ORGANICKÁ ROZPOUŠTĚDLA, LÁTKY S BUDIVÝM ÚČINKEM, OPIÁTY KOKAIN, LSD A DALŠÍ LÁTKY, VYVOLÁVAJÍCÍ HALUCINACE

Patologické hráčství jako další z typů závislosti

Kromě termínu patoligické hráčství se neoficiálně užívá dalších označení, např. „hazardní hráčství“, „náruživé hráčství, „sociální“, tj. společenské „hráčství“. V češtině se obsah vyjádření patologického hráčství kryje s označením „hráčská vášeň“.

Podobně jako je tomu v případě závislosti na alkoholu a jiných látkách, hraje i v případě této závislosti značnou roli struktura osobnosti. V případě anxiosní poruchy můžeme patologické hráčství chápat jako záležitost adaptační – jde o způsob ventilování tenze.

Kritéria pro stanovení diagnózy patologického hráčství jsou kvalitativní a kvantitativní. Pokud jde o posuzování kvantitativní, je to především problematika motivace, tedy v tomto případě problém peněz. Zdá se však, že zásadní rozdíl mezi normou a patologií je vztah k penězům jako k financím. Většina hráčů hraje, když peníze mají. Avšak závislý hráč hraje přesto, že peníze nemá (chce vyhrát). Kvalitativní kriterium souvisí s otázkou: „Co je to hra?“ Pro tyto účely postačí vyjádření, že hra je dialog s prostředím, který obsahuje prvek experimentování s lidmi a se svými schopnostmi. Tato hra má svůj model a svou logiku. Ale závislí hráč ji přestává vnímat a věnuje se modelovému chování, které ho pohlcuje. Tak dochází k tomu, že hráč si neuvědomuje ztráty.

Lidem, kteří v jejich blikavé společnosti tráví svůj čas, se neoficiálně říká „gambleři“. Hráčství je nazýváno „gambling“.

Výhernost automatu neznamená podíl vhozených a vyplacených peněz. Je to jen statistika vyhraných výher k celkovému počtu. Tržba záleží na chování gamblera.

Při hře se projevuje gamblerova ambivalence k penězům, u hráčství tak výrazná: gambler si chce potvrdit to, co si pouze přeje. Kvalitativní kriteria stanovení diagnózy psychopatologického hráčství jsou: 1) Prosperita

2) Nejsou respektovány meze přijatelných ztrát

3) Impulzita

4) Ambivalence k penězům

5) Otázka dluhů a krádeží

6) Mezi závislými je mnohem častější zastoupení mužů než žen

Hráči svému okolí uvádějí, že hrají, aby vyhráli. Nedovolí si přiznat, že hrají, protože jsou závislí. Navíc nastupuje proces racionalizace, který nakonec vede k tomu, že opni sami této pseudopravdě uvěří.

Shrnutí

Někteří posuzovatelé pokládají za drogu vše, co ve svých potřebách uspokojený organismus nepotřebuje. Obvykle se však drogou rozumějí psychoaktivní látky (včetně alkoholu). Závislost na drogách je stav fyzické i psychické vazby jedince na jednu nebo více drog, užívaných průběžně se škodlivými důsledky jak pro jedince, tak pro společnost. Závislost na jedné droze nazýváme monotoxikomanie, na více drogách polytoxikomanie. Termíny toxikomanie a narkomanie vyjadřují závislost na drogách.

Řada lidí závislých na droze vykazuje psychopatické rysy osobnosti . specifické poruchy osobnosti a chování. Následkem drogové závislosti vzniká psychopatizace osobnosti doposud harmonické a prohloubení psychopatických rysů v případech, kde už existovaly. Se vznikem závislosti může souviset i neurotická porucha. Po několika letech alkoholové závislost, a někdy i dříve, vznikají psychosy. Vznik psychotického stavu v případě závislosti na nealkoholových látkách pozorujeme už po velmi krátké době po prvním kontaktu s látkou. Jako nemoc hodná lékařské péče bylo určeno patologické hráčství a byla stanovena kritéria této diagnózy.

Společnost se více či méně snaží o prevenci vzniku závislostí, zatím však je tato snaha v úrovní návrhů. Nejlepší prevencí pro jedince je nalezení hodnotného životního smyslu.

 
Ti co mne znají vědí jaká jsem.Sama se nedokážu popsat,někdy je lépe dozvědět se to od ostatních.Jak se cítím já nemusí znamenat,že to tak budou cítit i ostatní.Jsem sama sobě pánem,sama vím co chci a nechci aby mi do toho někdo mluvil.Nejsem dokonalá,ale ani nejsem obyčejná.Nejsem krásná,ale také nejsem škaredá.Jsem co jsem a kvůli ostatním se měnit nebudu!Začni tím,koho vidíš v zrcadle,začni sám sebou.Tohle mne naučil jeden úžasný člověk,který tu není mezi námi.Jmenuje se Michael Jackson!Ta pravá krása je uvnitř každého z nás,svou vizáš měnit nebudu.Jestli mi chce někdo ublížit,nenechám se!Své sny si hodlám splnit i přes všechny překážky osudu.Věřím v něj,ale hlavně věřím v sama sebe!Život je hořký,bohudík...