Osobní stránka

Věřím si a vím kdy mám dost

O ISLÁMU: Zaujalo mě

Vypravuje Wildeman, Nizozemí

 

Obvykle tohle nedělám. To jest, obvykle mi netrvá tak dlouho, abych vypravoval lidem, jak jsem se obrátil na islám, nebo přesněji, jak jsem se vrátil k islámu.

Hele, když lidé zjistí, že jste se stal muslimem, vždycky dostáváte stejné otázky, pořád dokola. Jak reagovali tvoji rodiče? Byl jsi zamilován do muslimky? Přijala tě muslimská komunita jako konvertitu?

Ale především se lidé ptají: Proč ses obrátil na islám?

Shledávám šokujícím, že dokonce i muslimové se ptají, proč jsem se obrátil na islám. "Tedy, je to jediné pravé náboženství, pamatujete?" je moje obvyklá reakce. Nevrazil jsem autem do stromu a skoro zemřel, nezažil jsem moment, kdy jsem spatřil světlo. Ani přesně nevím, kdy jsem se stal muslimem.

Někteří lidé jsou překvapení, když řeknu, že jsem nehledal Boha. Nehledal jsem příčinu života. Nehledal jsem jeho smysl.

Ve skutečnosti jsem hledal knihu. Nakráčel jsem do knihkupectví nevěda, co chci koupit. To bylo někdy v roce 2003 nebo 2004. Rád čtu, se zvláštním zájmem o knihy umístěné v obchodě někde mezi "nedávná historie", "filosofie" a "sociologie".

Tam mi padla do oka zelená knížka. Jmenovala se "Islám; Hodnoty, principy a realita". Vzal jsem ji do ruky, podíval se na ni a uvědomil si, že znám pár muslimů, ale nemám ani páru čemu věří.

Mimoto, islám je všude ve zprávách a vypadá, že ovlivňuje cizí i domácí politiku. Rozhodl jsem se knihu koupit a podívat se, o čem to náboženství je. Šel jsem k pokladně a knihu jsem zaplatil, nemaje tušení o čtyřleté cestě, na kterou jsem právě vyplul, která povede přímo k mému šahadah.

Než jsem začal o islámu číst, již jsem měl jakési negativní asociace ve vztahu k danému náboženství. Například jsem se divil, jak si může praktikující muslim vůbec myslet, že je dobrou zbožnou osobou, zatímco utlačuje vlastní ženu.

Nebo jiná věc, zajímalo mě, proč muslimové uctívají krychlový kámen v Mekce, mezitímco sochy nebo budovy nemají žádnou moc a nemohou nikomu pomoci.

Nedovedl jsem pochopit, proč jsou muslimové tak netolerantní k jiným vírám, místo aby prostě řekli, že všichni věříme v jednoho Boha. S tímto na mysli jsem začal číst.

Po první knize přišla druhá. Po druhé třetí a tak dál. Po několika letech jsem přečetl dost knih o islámu a byl jsem dost překvapen. Zjistil jsem, že skoro všechno, co jsem si myslel, bylo součástí islámu a čemu jsem odporoval tomu odporoval islám.

Vyšlo najevo, že Prorok Muhammad (pokoj a požehnání s ním) pravil, že dobrý věřící se pozná podle toho, jak se chová ke své manželce. Zjistil jsem, že muslimové se neklaní Kábě, že naopak odporují uctívání soch a tak podobně.

Zjistil jsem, že islámská civilizace v historii byla příkladem náboženské tolerance.

Nemusel jsem se přesvědčovat o věcech, které islám učí, jak co dělat a jak se chovat, jelikož s většinou základních pravidel jsem se shodoval ještě předtím, než jsem počal o islámu číst. Četl jsem svůj vlastní názor na mnohé předměty, ale kniha říkala "toto je islám".

Tehdy v mém okolí nebylo děláno mnoho dáwá. To nesvědčí o tom, jak je dáwá v Nizozemí organizováno, jen že jsem tehdy neměl kolem sebe lidi, kteří by na to nějak byli.

Takže když přišel ramadán, rozhodl jsem se to zkusit - žádná kniha vám nepoví, jaké to doopravdy je - šel jsem ke svým muslimským spolupracovníkům a pověděl jim, že se budu postit s nimi. Koupil jsem si Korán a našel jsem třicetidenní rozvrh na internetu.

Když jsem řekl ostatním o čtení celého Koránu a o půstu o šawwálu (měsíci následujícím po ramadánu), někteří z nich o tom nikdy neslyšeli nebo to sami nedělali. Přines jsem do práce mléko a datle a vysvětlil jim, jak je toto sunna k následování.

Řekl jsem jim, že pokud nebudou číst svou 1/30 Koránu denně, nebudu mít komu položit své otázky. Tak jsem tím procházeli jako skupina. Jejich matky a ženy vařily jídla, co jsme jedli v práci, tak jsem poznal i nová jídla.

O ramadánu jsem se toho hodně naučil a rovněž i ostatní. A užili jsme si spoustu zábavy.

Po ramadánu jsem šel do mešity, abych zaplatil zakát. Dal jsem si dohromady, že dát peníze na dobročinný účel je správná věc, takže nebýt muslim nebyl pro mne důvod, abych nezaplatil.

Tehdy jsem poprvé potkal pokladníka z mešity v mém městě. Zeptal se, zda jsem muslim. "Ne pane, nejsem muslim," zněla má odpověď, "ale postil jsem se o ramadánu."

Řekl mi, ať si dám na čas a nespěchám.

Jak měsíce míjely, dál jsem četl knihy o islámu. Většina knih, které jsem četl, byla od nemuslimů, jako Karen Armstrong. Také jsem věnoval nějaký čas tomu, abych si přečetl, co lidé řekli o islámu negativního. Četl jsem o nábožensky motivovaném terorismu, srážce civilizací a tak dále.

Avšal zjistil jsem, že na každou otázku, která vyvstane, má islám přesvědčivou odpověď. To neznamenalo, že muslimové, s nimiž jsem mluvil měli vždycky přesvědčivou odpověď, ale většina informace, kterou jsem nashromáždil, přišla z těchto knih.

Na konci dalšího ramadánu jsem se vrátil do mešity, abych zaplatil zakát. Znovu jsem se setkal s pokladníkem a ten mne poznal. Znovu se mne zeptal, zdalipak jsem muslim.

"Ne pane, nejsem muslim," byla má odpověď, "avšak vy jste mi řekl, abych si dal na čas, je to tak?"

Tiše potřásl hlavou a pravil, "Jistě, dej si na čas, ale ne příliš na čas."

Nyní začal můj poslední rok nemuslima. Již jsem přestal s pitím alkoholu. Přestal jsem kouřit cigarety. Snažil jsem se přimět sebe a druhé ke konání dobra a bránit sobě a ostatním páchat zlo.

Vyjel jsem si do Turecka na dovolenou a podíval se do některých velkolepých mešit. S každým dalším krokem, s každým uplynulým dnem jsem cítil, jak přítomnost Boha v mém životě roste.

Šel jsem do přírody a poprvé jsem byl schopen vidět, že vše, co je přede mnou, je znamením Stvořitele. Někdy jsem se pokoušel modlit - cosi, co jsem nikdy dřív nedělal - což zřejmě příliš nepřipomínalo způsob, jakým se modlím dnes. Dál jsem četl a četl, ale nyní jsem začal hledat informace o islámu na internetu.

Na Hyves, populární holandské sociální síti, jsem byl osloven muslimskou konvertitkou. Zeptala se, zda jsem muslim, a já řekl, že dosud ne. Pozvala mne k nim domů, abych poznal jejího manžela. Byl rodilým muslimem, praktikujícím, narozeným v Egyptě.

Měli jsme společnou večeři a zbytek večera jsme si povídali o islámu. Když jsem tam byl podruhé, ukázal mi, jak se správně modlit (na mou žádost). Snažil jsem se to provést, jak nejlépe jsem dovedl a on mne sledoval, jak se snažím. Když jsme si dali přestávku, položil mi otázku.

"Takže, myslíš, že si na to připraven?"

"Ano, myslím, že jsem připraven."

Uvědomil jsem si, že jsem se už muslimem stal. Nevyslovil jsem šahadah, takže to nebylo oficiální, ale kdesi v předchozích letech jsem se stal muslimem. Uvěřil jsem, že žádné božstvo nelze uctívat vedle pravého Boha. Stvořitele.

Uvěřil jsem, že Muhammad (pokoj a požehnání s ním) byl jeho posel, konečný posel, který se podílel na dovršení náboženství. Chtěl jsem se postit. Chtěl jsem platit zakát. Chtěl jsem se modlit. Pořád sním, že jednoho dne podniknu hadž.

Moje cesta byla přes knihy, přišel jsem skrze teorii. Byla to racionální nikoli emocionální volba. Díval jsem se na informaci, která tam byla, srovnával a rozjímal. Islám byl odpovědí na každou otázku. Věděl jsem, že pokud se nezačnu nazývat muslimem, budu pokrytcem.

O týden nebo dva později jsme šli do mešity v jeho bydlišti. Už mluvil s imámem, tak věděl, že přijdu. Můj táta šel s námi a vzal s sebou kameru.

Imám říkal šahadah, kousek po kousku. Opakoval jsem, kousek po kousku.

Jak imám recitoval duá (prosby), můj egyptský bratr mi je překládal do holandštiny. Cítil jsem se, jako bych uběhl mnoho mil a nyní dosáhl cílové čáry. Doslova mi došel dech, jako kdybych běžel. Když jsem ho pomalu chytil, cítil jsem se klidný a šťastný.

Náhle jsem si uvědomil, že jsem se sta Núrdínem.

Šel jsem do mešity ve svém městě a jak jsem vešel, potkal jsem pokladníka. Zase se mne zeptal, jestli jsem muslim.

"Ano pane, jsem a jmenuji se Núrdín!" pravil jsem s úsměvem.

"Alhamdulillah," odvětil a rychle dodal: "...konečně!"

 
Ti co mne znají vědí jaká jsem.Sama se nedokážu popsat,někdy je lépe dozvědět se to od ostatních.Jak se cítím já nemusí znamenat,že to tak budou cítit i ostatní.Jsem sama sobě pánem,sama vím co chci a nechci aby mi do toho někdo mluvil.Nejsem dokonalá,ale ani nejsem obyčejná.Nejsem krásná,ale také nejsem škaredá.Jsem co jsem a kvůli ostatním se měnit nebudu!Začni tím,koho vidíš v zrcadle,začni sám sebou.Tohle mne naučil jeden úžasný člověk,který tu není mezi námi.Jmenuje se Michael Jackson!Ta pravá krása je uvnitř každého z nás,svou vizáš měnit nebudu.Jestli mi chce někdo ublížit,nenechám se!Své sny si hodlám splnit i přes všechny překážky osudu.Věřím v něj,ale hlavně věřím v sama sebe!Život je hořký,bohudík...